Live4us

Jmenuji se Lenka Vobořilová a narodila jsem se před 23 lety v srdci Českého ráje, ve městě Turnově, kde také doposud žiji se svoji mamkou a sestrou. Jsem studentkou třetího ročníku Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové oboru Cizí jazyky pro cestovní ruch – Anglický jazyk, Německý jazyk.

Mám ráda sport. Lyže, kolo, brusle kolečkové i ty na led, gymnastiku (pár let jsem dělala cvičitelku v Sokole), někdy běhám, plavu, ... a hodně chodím po horách. Hory miluji, dovolenou a válení u moře si neumím ani představit... Sbírám vizitky, tak kdybyste měli doma nějaké přebytečné, můžete mi je poslat :) Nemám ráda neschopné a líné lidi, houby, déšť, nudu, disco, zbytečné povinnosti a ještě pár dalších věcí.

 Kdy a jak jste se dostala k tvoření? Co bylo tím hlavním impulsem?

K tvoření jsem se nijak nedostala. S láskou k ručním pracím jsem se narodila a kam až moje paměť sahá, jsem vždycky něco lepila, stříhala, šila, batikovala, vyšívala ... Na základní škole mě učitelka mučila s pletením a byla ze mě chudák zoufalá, protože vlna na jehlicích nešla ani posunovat, jak jsem utahovala. Lásku k pletení a háčkování jsem si vytvořila až později, když jsem měla „šálovou horečku“ a vyrobila jen pro sebe asi 15 šál a spoustu dalších pro své kamarády a známé. Tím jsem se naučila plést a háčkovat jedno oko jako druhé, což se mi teď velmi hodí.

Asi před 4 lety jsem v knížce Základy práce s korálky od Stephanie Burnhamová objevila z drátku pletený náramek s korálky a protože se mi to zdálo jako skvělý nápad, vyzkoušela jsem to. První náramek jsem darovala mamce k narozeninám. Když jsem ho po letech zase viděla, zhrozila jsem se a musela ho vyhodit a uplést jí jiný. Ale začátky bývají vždycky těžké. Pletení a háčkování z drátku se věnuji dodnes mám stále spoustu nových nápadů. Moc ráda tvořím něco netradičního, neokoukaného a jedinečného.

Kde tvoříte? Máte svůj stůl, kout, nebo věci jsou naprosto všude?

Plést a háčkovat se dá naštěstí úplně všude. Ve vlaku, na zastávce, u televize, v posteli, na lavičce v přírodě, ... Šperky pak dotvářím u sebe v pokoji, kde mám takovou malou dílnu. Korálky, drátky a komponenty jsou všude, kam oko pohlédne. Ani větší stůl nebyl řešením. Ale já se tam cítím dobře. Jen když musím dělat něco do školy, není kde.

Představíte nám trochu blížeji jednu techniku, kterou se zabýváte? Její přednosti, nevýhody, jaké jsou možnosti apod.?

Zabývám se pletením a háčkováním šperků z drátku s korálky. Tato technika je - troufám si říct – většině lidí neznámá a to mě na ní nejvíc baví. Ráda slýchám větu: „ Jé, to je hezký, to jsem ještě nikdy neviděla.“ Vznikají naprosto jedinečné a originální šperky. A nápadů je nevyčerpatelné množství. Spousta světových tvůrců plete jedinečné kousky, ale většinou do nich nepřidávají korálky, jiní zase náramky pouze háčkují, já je jen pletu. Mám své oblíbené postupy a těch se držím. Spousta mých šperků je podle mého vlastního návrhu.

Moje šperky se nejlépe prodávají v obchodech nebo při jiném osobním styku se zákazníkem. Často se mi stává, že mi někdo řekne, že šperky vypadají daleko lépe ve skutečnosti než na fotkách. Šperky jsou určeny pro všechny, kteří mají rádi originalitu a možná trochu i výstřednost, protože se nemusí nutně líbit každému. A to je dobře.

Je nějaká technika, kterou byste chtěla vyzkoušet nebo umět?

Líbí se mi všechny techniky, které neovládám a obdivuji jejich tvůrce. Ale ze všeho nejvíc bych asi chtěla umět šít. Umět si ušít třeba krásné šaty na ples nebo originální kalhoty.

Vyrábíte věci na zakázku?

Ráda vyhovím přání zákaznic a upletu nebo uháčkuji šperk podle jejich představ. Takových šperků jsem vyrobila spousty. Ať už to byly náramky, náhrdelníky nebo i celé komplety. Práce na zakázku mi nevadí a jsem potěšena, když si zákaznice na základě mých hotových výrobků vymyslí ten svůj.

7. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěla dosáhnout?

Mým největším snem by bylo otevřít si obchod s rukodělnými výrobky. Třeba takový kamenný „Fler shop“. V jednom takovém prodávám své výrobky v Hradci Králové (Modrý Ateliér vedle katedrály sv. Ducha) a vždycky, když tam přijdu, cítím se jako v pohádce. Spousta šperků, různé dekorace, látky, ... prostě nádhera. Mohly by se tam konat třeba i různé kurzy nebo výstavy.

Nakupujete raději přes internet nebo si výrobky musíte "osahat"? Myslíte si, že fotografie "prodávají" výrobek?

Oblečení nakupuji zásadně v obchodě. Musím si vše vyzkoušet a většinou i několikrát přehodnotit, jestli je to ono. Ale spoustu jiných věcí kupuji přes internet, protože jsou tam buď levnější, nebo se v obchodech prostě nedají sehnat. Jsou to hlavně komponenty, drátky a různé jiné potřeby pro tvoření. Na Fler.cz jsem nakoupila hodně dárků a rozhodně v tom hodlám pokračovat.

Kde všude můžeme nalézt vaše výrobky?

Moje výrobky můžete vidět a zakoupit na www.fler.cz/lenaska. Na vlastní oči je můžete spatřit v Modrém Ateliéru v Hradci Králové a v obchodě se suvenýry na zámku Sychrov.

Věříte na horoskopy? Jste pověrčivá?

Horoskop si sice občas přečtu, ale spíš jen tak pro zajímavost. Když něco nechci zakřiknout, zaklepu to, ale to je z mé pověrčivosti asi všechno. Jsem spíš racionální člověk.

Máte nějaký oblíbený recept, se kterým byste se chtěla s našimi čtenáři podělit? A co například nejíte?

Z Německa jsem si přivezla recept na Lasagne. Jsou to ty nejlepší Lasagne, které jsem kdy jedla. A jejich příprava je úplně jednoduchá.

Na pánvi osmahneme do zlatova jednu cibuli. Přidáme půl kila mletého masa a také osmahneme. Osolíme, opepříme, přidáme 3 stroužky česneku a rajský protlak. Necháme asi 2 minuty projít varem. Do pekáčku pak dáme tenkou vrstvu masové směsi a na ní poklademe syrové těstoviny na lasagne. Potom ještě střídavě maso, těstoviny, maso těstoviny a nakonec posypeme strouhaným sýrem a zalijeme smetanou. Pečeme přiklopené asi 45 minut.

Co vás v poslední době rozesmálo a naopak rozesmutnělo?

Hodně jsem se nasmála u filmu Ženy v pokušení. A co mě rozesmutnělo? To si raději nechám pro sebe, abych nerozesmutněla další lidi.

Máte ráda zvířata? Popřípadě máte nějaká doma?

Deset let jsme měly se sestrou malého zakrslého králíčka Honzíka. Milovaly jsme ho, byl to náš hrdina, že to s námi tak dlouho vydržel. Od té doby si občas vypůjčíme od mého přítele „normálního“ králíka, aby u nás bylo zase alespoň na chvíli veselo. Jinak mám ráda psy a některé kočky.

Jaké je vaše motto?

Carpe diem neboli „využij dne“. Běžně dělám dvě věci najednou. Nevydržím se dívat na televizi nebo jet vlakem, aniž bych u toho nepletla. Je to pro mě ztráta času.

A nebo Menschen mit Fantazie langweilen sich nie neboli Lidé s fantazií se nikdy nenudí.

Chtěla byste našim čtenářům ještě na konec něco vzkázat?

Děkuji, že jste si udělali čas na přečtení tohoto rozhovoru a těším se na shledání třeba ve svém Fler-obchůdku :)

článek naleznete ZDE

Rozhovor připravila Libuška Vičíková

https://www.libuska.wbs.cz